Shledání v jižní Kalifornii, část 2
Druhá část delší povídky
Řekl bych, že mě nemělo překvapit, když řekla, že bude řídit. “Ty?” odvětil
jsem. “Ani náhodou!…Máš teprve patnáct! … Tvůj táta říkal, abych tě
nenechal řídit.” “Ale ano!” odpověděla. “A navíc, my mu to neřekneme, viď?”
Sklopil jsem hlavu a téměř zašeptal: “Ne.” “Hodný chlapeček,” zavolala
nadšeně, a znovu mě poklepala po hlavě. Její řízení však nebylo tím
překvapením. Poté, co našla klíčky, přinesla další mučící nářadí. Byla to
dětská sedačka, upravená pro mě. Nevěděl jsem, že Perkinsovi něco takového
mají, ale teď to tady bylo. Tentokrát položila sedačku na kraj stolu, a mě
zvedla a posadila do ní. Vešel jsem se perfektně. Hravě zvedla sedačku i se
mnou, položila si ji na pravý bok a vyrazila směrem k parkovišti. V panické
hrůze jsem zakřičel: “A to se ani neoblékneme?” Na sobě jsem měl jsem trenky a
tričko a Tracie měla pořád jen své bikini. Nesla mě dál k porsche a řekla
tónem nepřipouštějícím odporu: “No tak, na L.A. jsme oblečeni až moc.” Byl
jsem umístěn vedle Tracie na přední sedadlo. Nemyslel jsem, že by má hanba
mohla být ještě větší, ale Tracie pro mě objevila její nový stupeň. Zavřel
jsem oči.Tracie otočila klíčkem v zapalování a nastartovala. Držela klíček
příliš dlouho, a motor vydal skřípavý zvuk. Tracie se zasmála a pak zařadila a
vyjela. Když jsem dorazili na dálnici, Tracie mi řekla, abych položil ruce na
dětský žlutý volant, a předstíral, že řídím. Podíval jsem se na ni s ubohým
výrazem na tváři,ale vrátila mi pohled způsobem, který nepřipouštěl
odmlouvání. Poslechl jsem. Hýbal jsem svým volantkem tam a zpátky, zatímco
Tracie řídila. Připadal jsem si jako naprostý idiot. Bylo to tak zatraceně
ponižující. Tahle patnáctiletá holka mě degradovala na malé děcko v průběhu
pouhých několika hodin. Bylo hůř. “Zapípej na klaksónek,” přikázala. Podíval
jsem se na ni a nenašel žádný náznak kompromisu. Zapípal jsem na malý modrý
klaksónek. Tu..tú! Jeli jsme dál, a tu a tam byl za námi slyšet zvuk mé
trumpetky. Tu ..tú! Naštěstí byl MacDonald jen pár kilometrů daleko. Zvládli
jsme to bez nehody, i když Tracie nebyla nejlepší řidič. Objeli jsme
restauraci zezadu a vjeli do vjezdu pro auta. Byla neděle večer a nebylo tam
moc lidí. Jakmile jsme už bili téměř na řadě u okénka, přešlo kolem několik
zamilovaných párků. Všichni na nás upírali nevěřícné pohledy. Zavřel jsem oči.
Stihl jsem však ještě zahlédnout Tracin široký úsměv. Dokonce jim zamávala a
jeden z těch idiotů jí zamávání oplatil. Když jsme přišli na řadu, obsluhující
dívka vzala naši objednávku, pak se zarazila a zvolala: “Tracie! Jsi to ty?”
“Jasně, Moniko! Jsem to já! Počkej, ukážu ti, co mám. ” Tracie objednala, a
zajela k výdejnímu okénku. Ukázalo se, že Monika je další blonďatá plážová
kočka, možná trochu starší než Tracie. Podala Tracie balíček a zarazila se,
když si mě všimla. Znovu jsem zavřel oči, bylo to příliš ponižující. “Kdo je
to?” řekla pobaveně. “To je Třasořitka! Je to můj kluk!” Monika se široce
usmívala a pečlivě si mě prohlížela. Pak položila otázku. “Je to ten, co o něm
mluvíš poslední tři roky?” Tracie řekla velmi pyšně: “Jasně! Je to on!”
Autor: Valerafon, Preložil: EagerVictim