Rváčka

Ponížený třináctiletou rváčkou

Jednoho krásného sobotního rána jsem se procházel po tržišti, když jsem ji uviděl. Vypadala na dvanáct nebo
třináct a na svůj věk byla neuvěřitelně svalnatá. Měla asi něco pod metr padesát do výšky, úžasně široká ramena,
velké paže s jasně patrnými bicepsy a tricepsy a silná, šlachovitá předloktí. Měla na sobě pruh látky kolem prsou,
který odhaloval  vypracované břicho, a úzké vystřižené šortky. Její nohy vypadaly silně, se stehenními svaly,
které při chůzi jen hrály, a s působivě se napínajícími lýtky velikosti softbalového míčku. Zřídka jsem viděl
dospělou ženu s tak vypracovanými svaly, nemluvě o mladé holce v jejím věku. Nemohl jsem z ní spustit oči.
Byla tam s kamarádkami. Tvářil jsem se jakoby nic a šel za nimi po tržišti. Dívka byla plná energie a vypadala
trochu jako drsňačka, ve hře zvedala své kamarádky ze země a pyšně předváděla své velké svaly na pažích.
Začal jsem si připadat trochu jako starý zvrhlík a bál jsem se, že si někdo všimne, jak sleduji děvčata, a tak jsem
se přinutil ke změně směru a neochotně jsem je ztratil z dohledu.

Prošel jsem kolem stánků s řemeslnickými výrobky a okusil pár domácích koláčků se zmrzlinou a sedl jsem si,
abych si poslechl dvojici muzikantů, houslistu a kytaristu. Ti si nakonec udělali pauzu, a já se rozhodl
odpočinout si na chvíli od davu, než nakoupím čerstvé ovoce a zeleninu a vyrazím k domovu. Trh byl na poli
kousek od dálnice, kolem kterého bylo pár budov a parkoviště s chodníkem okolo. Vzadu za tržištěm jsem si
všiml cestičky vedoucí řídkým lesíkem dolů k řece.  Prošel jsem mezi stromy, kde se cesta obrátila doprava a
vedla druhým, hustším hájkem, a pak znovu zahnula a skončila na malé louce, která vypadala trochu jako
pastvina pro koně, ale žádný kůň nebyl v dohledu. Řeka byla na druhé straně louky.

Když jsem vyšel z lesíka na louku, uviděl jsem malou svalnatou holku s kamarádkami, jak sedí na horní příčce
ohrady. Byl jsem překvapený a na chvíli se zastavil. Dívala se přímo na mě, ale neříkala nic.

Znovu jsem od  ní nemohl odtrhnout oči. Začal jsem se cítit divně a řekl něco o tom, že má na holku její velikosti
dost velké svaly. Byla na ně očividně pyšná a odpověděla tím, že napnula svaly na pažích. Bylo to ohromující.
Dokud je nenapnula, byly její paže silné a vysportované, ale jakmile napnula svaly, její bicepsy naskočily jako
odnikud. Byly velké asi jako velké pomeranče, s obvodem nejméně 35 cm.

“To vypadá dost působivě,” řekl jsem. “Kolik máš roků, dvanáct?”

“Třináct,” odpověděla.

“Musíš hodně sportovat,” řekl jsem, s nadějí, že protáhnu náš rozhovor.

“Dělá všechno možné, vmísila jedna z kamarádek.

“Jo, měl byste vidět její poháry,” dodala další.

“Opravdu,” řekl jsem, “a co je tvůj nejoblíbenější sport?”

“No,” řekl, “když jsem byla malá, měla jsem ráda gymnastiku a vybíjenou. Teď mám ráda atletiku, plavání a
fotbal. Náš tým vyhrál letos první cenu.”

Podívala se na své dvě kamarádky, které se usmály, zvedly dva prsty a řekly: “Jsme jedničky.” Zjevně patřily do
stejného týmu.

“Ale,” pokračovala, “můj nejoblíbenější sport je zápasení.”

“Zápasení? Opravdu?” zeptal jsem se nevěřícně.

“Přepere všechny kluky u nás ve škole. Všichni se jí bojí,” zasmály se kamarádky.

Autor: brooksie, Preklad: EagerVictim