Hrad z písku

Dva bratři, 14 a 12, obtěžují nesprávné dvě sestry!

Byl srpen, a se svou přítelkyní Cindy jsme si pronajali na týden domek na
pobřeží Severní Karoliny. Komplex domků byl oddělen velkou písečnou dunou
od národního parku na pobřeží – pásem bílého plážového písku, který se táhl
na míle daleko. Bylo to celkem opuštěné místo – komplex rekreačních domků
byl jediným osídleným místem v okolí. Museli jste jet 8 km do nejbližšího
obchodu se smíšeným zbožím. Ale tak se nám to líbilo – ticho a klid. Oba
jsme totiž měli náročné zaměstnání v New Yorku – Cindy je redaktorkou zpráv
středně velké kabelové televizní stanice a já jsem obchodní ředitel velké
reklamní společnosti. Žijeme v neustálém stresu a 50 týdnů v roce je kolem
nás spousta lidí. Opuštěná pláž je proto pro nás prakticky ideální místo.

Přijeli jsme do Severní Karoliny v sobotu, a okamžitě jsme se přizpůsobili
línému rytmu života; dlouhé procházky podél pobřeží, trochu plachtění v
zátoce, hodinka v bazénu u domku, další hodina na tenisovém kurtu, trochu
plavání v moři a opalování a čtení si na pláži. Většinu nocí jsme si k
večeři prostě uvařili čerstvou rybu nebo škeble, podělili se o láhev vína,
nanejvýš se trochu prošli pod měsíčním světlem. Samozřejmě jsme se často
milovali, pomalu, uvolnění a bezstarostní. Bylo to skvělé a téměř bez
jakýchkoli zvláštních událostí, až do středečního odpoledne.

Ten den bylo chladné a zamračené počasí. Leželi jsme na velké dece, četli
si a cítili, jak nás ovívá chladný vítr, když Cindy navrhla procházku.
Rozhodli jsme se nechat deku, kde byla, Cindy si pouze samozřejmě vzala
sebou malou videokameru – chodila s ní všude. Když začala pracovat v
televizním zpravodajství, brala fušky jako kameraman a reportér (samozřejmě
nebyla přitom v odborech)a myslím, že jí to přešlo do krve. Koupila si
malou, velmi drahou a ultramoderní digitální kameru, a točila všechno, co
viděla. Občas pásek sestříhala a ozvučila, takže naše prázdniny pak
vypadaly jako cestopisný film, mnohem malebnější, než ve skutečnosti byly.
Tentokrát však Cindy nemusela upravovat záznam, aby mu dodala na
dramatičnosti.

Bylo kolem čtvrté odpoledne, a ušli jsme asi půldruhého kilometru po pláži,
aniž bychom viděli víc než tucet lidí – pár rodin s dětmi. Jediné zvuky
byly vzdouvání příboje a křik mořských racků. V dálce, asi deset metrů od
čáry přílivu, jsme viděli, jak z písku roste velká hromada. Když jsme
přišli blíž, viděli jsme, že je to obrovský pískový hrad, nejen obrovský,
ale i pečlivě propracovaný, s vnější a vnitřní hradbou, vodním příkopem a
uprostřed s velkou hranatou hradní věží. Celek měl kruhový půdorys s
průměrem přes dva metry, a věž byla skoro půldruhého metru vysoká. Cindy
přiložila kameru k oku a točila.

Od vody přiběhla holčička, která nesla plný kbelík mokrého písku. Vypadala
na devět. Měla na sobě jednodílné světle zelené plavky, které ladily s její
zlatavě opálenou kůží. Měla krátké světle hnědé vlasy a zelené oči, a
zářivý úsměv neopouštěl její trochu hranatou tvář. Její malé tělo vypadalo
pevně s náznaky svalů na lýtkách a pažích – prostě malá roztomilá
sportovkyně jako z obrázku. Zavolali jsme “ahoj”, Odpověděla nám zpěvavým
způsobem, který jasně prozrazoval její jižanský původ. Zeptali jsme se, zda
si ji můžeme natočit, jak staví hrad. Souhlasila, a tak Cindy ustoupila s
kamerou o krok zpátky a natáčela, zatímco dívka pracovala na obrysech
jednoho rohu čtvercové věže. Pláž byla opuštěná, až na nás, holčičku, další
mladou dívku sbírající škeble u čáry přílivu, a dvou kluků, kteří
přicházeli po pláži z opačného směru.

Z nějakého důvodu jsem si jich všiml, ještě než přišli blíž. Asi proto, jak
vypadali. Vyšší, asi čtrnáctiletý, měl rovné velmi světlé vlasy přes oči,
velmi hladkou opálenou kůži. Z dálky vypadal atleticky, ale když přišel
blíž, bylo vidět, že jeho tělo je spíš měkké. Musel mít kolem 165 cm a 60
kg, a i když nebyl tlustý, neměl ani žádné svaly. Zdálky to vypadalo, jako
by měl svalnatou hruď, ale zblízka jsem viděl, že to bylo jen měkké maso a
ne svaly. Jeho břicho vypadalo podobně – ani tlusté, ani pevné. Tváři do
krásy něco chybělo, asi kvůli její ochablosti. Druhý kluk byl určitě jeho
bratr – jeho menší verze, o pár centimetrů menší, kolem 50 kg. Měl stejnou
barvu vlasů a stejnou měkkost na těle i ve tváři.

Kluci šli přímo k hradu z písku. Aniž by řekli “promiňte” nebo něco
podobného, vešli mezi Cindy a hrad, který pořád ještě natáčela. Když
přecházeli kolem Cindy, starší, zjevně úmyslně, strčil mladšího tak, aby
dopadl na hrad. Kluk dosedl na hradby a zbořil vnější i vnitřní zdi kolem
příkopu.

“Hej!” vykřikla holčička, tvář zrudlou, “dávejte pozor!”

Starší se na ni podíval. “Příliv to stejně zboří,” řekl. “Zítra si můžete
postavit nový.” Pak začal kopat do zdí, zboural je a pak tvrdě nakopl věž a
téměř zničil jeden její roh. Měl protivný, drzý výraz na tváři. Vůbec se mi
nelíbil.

Ani dívce. Přišla k mnohem většímu klukovi a odstrčila ho od hradu. Popadl
ji za zápěstí, a chvíli se strkali. Strkání začalo přecházet v opravdovou
rvačku. Cindy, s návykem na kameru, pokračovala v natáčení, teď
soustředěná, aby jí z rvačky nic neuteklo. Taky jsem se chvíli jen díval.
Všiml jsem si, že od vody přibíhá další dívka. Když přišla blíž, bylo
jasné, že je to sestra napadené – možná o rok starší, 5-6 cm vyšší a 5 kg
těžší. Měly stejné vlasy a oči a stejnou atletickou, ale ne mohutnou
postavu. Na sobě měla modré dvoudílné plavky se zeleným lemováním, na
nohách a pažích byly viditelné svaly a břicho vypadalo ploché a pevné. S
úsměvem na tváři by vypadala výjimečně roztomile, ale teď se samozřejmě
nesmála.

Rozeběhla se přímo k staršímu klukovi, narazila do něj ramenem a srazila ho
k zemi. Skočila na něj a začali se válet po zemi. Mladší kluk se pustil do
mladší dívky, chytil ji za ruce a snažil se ji srazit na kolena. Nevypadalo
to na obyčejnou dětskou strkanici, kdy se spíš nadává než bojuje. Tohle
byla opravdová rvačka! Cindy pořád lačně natáčela. Ustoupila přitom zpět,
aby se jí do závěru vešly oba bojující páry.

Řekl jsem Cindy: “Myslím, že bych to měl přerušit.” Ale ona nechtěla
propást šanci na natočení své “senzační zprávy”. “Nech je být, Tommy,”
řekla, “nezabijou se a já to opravdu chci natočit – je to zajímavé.” Poté,
co jsem projevil dobrý úmysl, který byl odmítnut, jsem přijal roli diváka.
Měl jsem pocit, že to bude docela zajímavé představení.

Starší dívka držela teď svého soupeře kolem krku. Oba leželi na písku,
dívka vpravo od chlapce, levou ruku pevně ovinutou kolem hlavy, pravou se
držela za levé předloktí. Tiskla ho tvrdě, a kluk nebyl schopen uvolnit
její sevření. Vedla si překvapivě dobře. Mezitím si její mladší sestra
vedla  rovněž mnohem líp, než by kdokoliv čekal. V jejich zkoušce síly
dokázala nejen vzdorovat klukovi, který byl aspoň o 25 kg těžší, ale
dokonce mu začínala tlačit zápěstí dozadu. S údivem jsem zíral, a Cindy
natáčela, jak dívka stála vztyčená proti klukovi a tlačila ho dolů vší
silou. Kluk, který měl nejmíň 12 let, právě prohrával ve zkoušce síly s
holčičkou, která musela být nejméně o tři roky mladší!


Celý článok si môžu prečítať len prihlásení užívatelia. Prosím Prihláste sa, alebo si zadarmo vytvorte Nový účet

Autor: Tomboy, Preklad: EagerVictim

Pridaj komentár