Velká Nona
Velká silná Nona chrání malého Jerryho
Teprve před týdnem se rodina Jerryho Lindsaye přestěhovala do
malého města jménem Claridge, kde Jerry nastoupil do prvního ročníku
střední školy. Byl to neobvykle chytrý chlapec, ve svých třinácti nejmladší
ve třídě, protože v základní škole přeskočil třetí třídu. Druhý den ve
škole poprvé uviděl Velkou Nonu.
Tyčila se do výše hodně přes 180 cm, víc než o hlavu více než jeho
163 cm. Vážila odhadem aspoň o 50 kilo víc než jeho útlá, 60 kg postava.
Široká, silná ramena a mocné svalnaté paže rámovaly široké “V” hlubokého
hrudníku, ještě zvýrazněného pevnými prsy. Silný pas v porovnání s hrudí
vypadal útlý. Široké boky nijak nepřekračovaly měřítko ostatních částí
těla, a její nohy s obrovskými stehny a mohutně svalnatými lýtky vypadaly
jako vyřezávané z tmavé slonoviny. Její silné, rovnoměrné a opálené rysy
doplněné tmavýma, pronikavými očima obklopené lesknoucími se černými vlasy,
které jí hladce splývaly k ramenům, měly slabě orientální nádech, za což
možná vděčila špetce indiánské krve. Snadno mohla být považována za
krásnou. Když ji viděl, jak rozhodně kráčí chodbou, nemohl nebýt ohromen
kombinací její krásné tváře a podmanivé ženskosti masivní, ale dobře
tvarované postavy.
Jerryho nový kamarád Jason zachytil jeho reakci a zasmál se. “Nech
oči v hlavě, kámo,” řekl. “Nikdo ve škole si nezahrává s Velkou Nonou.
Nikdo. A zvlášť to neradím tobě. Mohla by tě omylem spolknout snídani a
pořád mít hlad.”
“Kdo je to?” zeptal se Jerry. “Nikdy jsem neviděl tak velkou holku
a tak … ehm … silně vypadající.”
Jason se ušklíbl. “Jmenuje se Nona Jervin. Její táto je náčelník
policie. Ona je v naší třídě. Ještě jsme neměli žádné společné hodiny,
protože je hodně chytrá, jako ty. Ale podstatné je, že je největší bouchač
na téhle školy — ne mezi holkami, vůbec! Dělá všechny sporty kromě
fotbalu, a dělala by i ten, kdyby federace neřekla ne. Je kapitánka
ženského basketbalového týmu, který to pod jejím vedením nandal dokonce i
klukovskému mužstvu. Háže diskem, oštěpem a koulí a drží všechny tři
rekordy – má lepší výkony než kluci! Vzpírá, a zvedne víc než kterýkoli
kluk ve škole, mnohem víc. Dokonce se zkoušela dostat do těžké váhy v
zápase. Trenér by ji rád měl v týmu – položila by na lopatky každého v
dorostenecké lize a podle něj by byla mistrem i ve státní soutěži – ale
všichni kluci v týmu hrozili, že odejdou, jestli ji vezme.
Jerry zhluboka hvízdl. “Páni,” řekl tiše. “Co se stalo s holkama
jako slabším pohlavím?”
“Zmizely v 7. sérii. Nona to zkouší posunout ještě o krok dál.
Myslí si, že kluci jsou slabší pohlaví, a pokud jde o ni, má pravdu.”
Jerryho zabolelo břicho, když s Jasonem rozešli a šli na svou první
hodinu. Jediný pohled na tu nádhernou amazonku, spolu s Jasovým názorným
vyprávěním, mu z vnitřností nadělal huspeninu. Ač byl malý, velké holky ho
vždycky přitahovaly, ale tahle překračovala všechno, co dosud viděl, a jeho
počáteční touha ji poznat byla smíšena se zvědavostí, co by dělal, kdyby se
tak doopravdy stalo.
Nemusel čekat dlouho. Poslední dopolední hodinou byl dějepis
Ameriky, a podle abecedního pořádku seděl hned vedle ní. Jakmile dosedl na
své místo v páté řadě, podívala se na něj se zábleskem zájmu.
“Jsi tu nový? Ještě jsem tě neviděla.” Měla hluboký a znělý hlas.
Jerryho žaludek se znovu pohnul. “Ach, ano, jsem,” řekl, lehce
nejistým hlasem. “Ehm, jsem Jerry Lindsay.”
Její oči prozrazovaly pobavení. “Nonie Jervin. Ráda tě poznávám.”
Hodina začala, a oba obrátili pozornost k učiteli před nimi. Jerry
se nicméně stále cítil trochu nesvůj, vědom si její znepokojivé přítomnosti
za svými zády, a nedokázal zdržet občasných rychlých pohledů na její
klasicky krásný profil. Pokaždé se trochu usmála, aby mu dala na vědomí, že
si je vědoma jeho pozornosti, přestože její oči hleděly rovně před sebe.
Když konečně hodina skončila a oba vstali, podívala se dolů na něj s
pobaveným výrazem. “Uvidíme se, chlapečku,” řekla jemně a vyrazila z
místnosti.
Jerry hodil knížky do skříňky a šel k hlavnímu východu, před sebou
půl míle cesty domů na oběd. U vchodu uviděl shluk několika dívek před
dveřmi. Jedna z nich, vysoká blondýnka, ukázala na něj a řekla kamarádkám:
“Tady je, ten nový kluk. Není roztomilý?” Trochu roztřeseně šel kolem nich,
když na něj zavolala: “Ahoj, já jsem Julie. Ty jsi Jerry Lindsay, viď?”
Zastavil se, podíval se na ni zvědavě, a řekl: “Ano, proč, já …”
Přistoupila k němu, položila mu dlaň na temeno hlavy a ji přesunula
na čelo, hned nad oči. Vypadala trochu nespokojeně. “Škoda, že jsi tak
malý,” řekla věcně. “Kdyby ne, mohla bych o tebe stát.” Otočila se k
ostatním. “Někdo další má zájem o roztomilého chlapečka?”
“Hej, počkej …”
Skočila mu ale do řeči malá, baculatá černovláska, která přešla za
něj a řekla: “Tady je Nonie. Ta má slabost pro malé chlapečky. Zeptejme se
jí.”
Autor: Puppetman, Preklad: EagerVictim