Rváčka II. Co bylo pak

Mé druhé setkání se svalnatou 13-letou dívkou

Poznámka autora: tato povídka je reakcí na mnoho e-mailových žádostí o pokračování. Díky každému, kdo mi
napsal a doufám, že tuhle si užijete stejně jako první.

Žebra mě bolela při každém nadechnutí. Přemýšlel jsem o tom, co se stalo. Přeprala mě třináctiletá holka, ponížila
mě, přinutila mě, abych ji prosil o milost a líbal ji nohy před dvěma kamarádkami. Nakonec jsem říkal i věci, které
po mně nechtěla, prosil jsem a škemral z vlastní iniciativy. Teď jsem ležel na zádech, s rozkazem zůstat, dokud ona
a její kamarádky nebudou z dohledu. Převalil jsem se a podíval se směrem, kterým odběhly k řece. Neviděl jsem ani
neslyšel nic, a tak jsem pomalu a bolestivě vstal, oprášil se a unaveně odkráčel k parkovišti a opustil louku, která
byla dějištěm mého ponížení.

Druhého dně mě žebra pořád bolela a rentgen ukázal, že dvě jsou zlomená. Účinek dívčiných nůžek jsem cítil ještě
několik dalších dnů. Když bolest konečně ustala, zkoušel jsem na celou příhodu zapomenout. Nejsem zrovna macho,
ale chodil jsem do posilovny několikrát týdně a považoval se tak trochu za sportovce. Zápasil jsem občas se svými
přítelkyněmi a občas jsem se ocitl v chvatech, ze kterých jsem se nemohl dostat, ale vždy tu byla na mé straně trocha
spolupráce. Rád jsem zápasil se ženami a měl jsem rád, jak na ně vítězství působilo. Byly pak sexuálně agresivnější
a vyzývavější, a ve hře předstírali dominanci. Ale tahle holka, o hlavu menší a možná o 25 kg lehčí, mě naprosto
přemohla dostala mě úplně pod kontrolu. Opravdu mě vyděsila tak, že jsem ji musel prosit, aby mi neubližovala.

Držel jsem se dál od tržiště po zbytek léta, i když předtím jsem tam chodil pravidelně každý týden. Ke konci září
jsem si uvědomil, že trh bude tento rok už jen několikrát. Vzpomínka na ponižující porážku z rukou (a nohou) sotva
třináctileté dívky  poněkud vybledla a začal jsem si myslet, že jsem byl přehnaně úzkostlivý. Koneckonců, nevěděl
jsem, jestli tam bude. Vypadalo to, že se tu celkem vyzná a věděla o té louce, kde jsme zápasili, ale to neznamená,
že tam chodí každou sobotu. A navíc, kdybych ji přece uviděl, mohl bych se jí vyhnout nebo prostě odejít. Jakmile
jsem však zaparkoval a vysedl z auta, pocítil jsem neklid. Byl to nepochybně strach – strach, že mě polapí, nedovolí
mi uniknout, sevře mě a bolestivě přinutí se vzdát, zatímco mě bude slovně zesměšňovat. Udělala ze mě skutečného
strašpytla. Rozhodl jsem se nejprve obhlédnout celé tržiště, abych se ujistil, že tam není, jinak budu pořád nervózní
a neubudu schopen se uvolnit a užívat si. Díval jsem se všude, ale nikde jsem ji neviděl a nakonec jsem si řekl, že
jsem hlupák. Nakoupil jsem pár věcí a odnesl je k autu, pak jsem si dal kávu a poslechl pár kapel. Motal jsem se
kolem asi hodinu a kochal se pohledem a zvuky, něco si zakousl a nakonec se rozhodl jít domů, šťastný a
odpočinutý. Ve chvíli, kdy jsem strkal klíče do dveří auta, mě někdo šťouchl do žeber.

“Ahoj, slabochu, dlouho jsme se neviděli, ” řekl dívčí hlas.


Celý článok si môžu prečítať len prihlásení užívatelia. Prosím Prihláste sa, alebo si zadarmo vytvorte Nový účet

Autor: brooksie, Preklad: EagerVictim

Pridaj komentár